Historky o matematicích

Wiener

Lidé mívají s matematikou někdy problémy. Někdy bývají problémy i se samotnými matematiky.

Slyšte:
Matematik Norbert Wiener byl znám svou roztržitostí. Stalo se , že se s rodinou přestěhovali, čehož si Wiener tak trochu nevšiml. Došel tedy na starou adresu a zjistil, že tam bydlí někdo jiný. Před domem uviděl stát chlapečka a ptá se ho: „Nevíš, kam se přestěhovali Wienerovi“? „Neboj tati , už na tebe doma čekáme. Maminka říkala, abych tě přivedl.“

Jak uvařit čaj

S matematiky může být někdy docela zábava. Zábavná ovšem může být i samotná matematika.

Jedna ze základních dovedností matematika je umět převést daný problém na problém již vyřešený. V reálu to může vypadat například takhle:
Matematika naučili vařit čaj: vezmeš prázdnou konvici, naliješ do ní vodu,dáš vařit a vroucí vodou zaliješ připravený čaj.
Ale co když se pak matematik dostane do situace, kdy má konvici již plnou vařící vody? Ví si rady. Vylije vodu a problém je převeden na známý případ.

Smutný konec Pythagorův aneb nebezpeční zneuznanci

Pythagoras (6.st. před Kristem) založil společenství -- Pythagorovo Bratrstvo, jehož členové museli přísahat, že nikdy ne vyzradí nikomu mimo Bratrstvo žádný z matematických objevů Bratrstvem dosažených.
Mnoho lidí by rádo do Bratrstva proniklo, přijati byli však jen ti nejlepší. Tak se mezi odmítnutými objevil i muž jménem Kylon. Odmítnutí ho velmi urazilo a byl rozhodnut se pomstít. Na "svůj" okamžik dokázal čekat dlouhých 20 let.
Při nepokojích v Krotonu, kde Pythagoras se svou věhlasnou školou sídlil, se Kylonovi podařilo navést zfanatizovaný dav k e zničení Pythagorovy školy. Dav obklíčil školu, zatarasil východy a vše zapálil. V plamenech našlo svůj konec mnoho Pythagorových žáků i sám Pythagoras.
Uražená lidská ješitnost tak zničila jednu z nejlepších škol starověku i s jejím zakladatelem velkým matematikem a filosofem.

Eulerův důkaz existence Boha

Leonhard Euler, věhlasný evropský matematik 18. století, působil dlouhá léta na dvoře ruské carevny Kateřiny Veliké. Ve stejné době na dvoře pobýval i slavný francouzský encyklopedista Denis Diderot, který zde s velkým zápalem šířil svůj ateistický názor.
Kateřinu Velikou to velmi hněvalo i požádala Eulera, aby tomu učinil přítrž. Euler slíbil, že to zařídí, neboť má algebraický důkaz existence Boha.
Kateřina Veliká tedy pozvala oba muže do svého paláce na filosofické klání a sezvala rovněž početné dvořanstvo. První předstoupil před shromážděné posluchače, kteří napjatě čekali, co bude, Euler a začal disputaci: „pane,

vzorec

a proto Bůh existuje. Co odpovíte?“ Jenže Denis Diderot měl ke své smůle nulové znalosti algebry a tento výpad nedokázal odrazit. S hanbou opustil Petrohrad a vrátil se do Paříže.

Nejen ruští básníci umírali v soubojích

Ve středu 30. května 1832 nad ránem byl v souboji s vyhlášeným střelcem d´Herbinvillem postřelen do žaludku a ponechán svému osudu nadějný francouzský matematik Evariste Galois. (Důvod souboje -- jak jinak -- žena… nebo možná politika, historici se nemůžou dohodnout.) Galois neměl sekundanta a o souboji nikomu předem neřekl, jen poslal zprávu svému bratru Alfredovi. Zpráva však došla pozdě a Alfred našel bratra až po několika hodinách, kdy už mu nebylo pomoci. Druhého dne mladý matematik v nemocnici umírá.

Evariste Galois se narodil 25. října 1811. Své zájmy brzy začal dělit mezi matematiku, ve které projevoval nebývalé nadání, a politiku, která mu působila četné problémy. Již v šestnácti letech byl schopen vstřebat nejnovější matematické poznatky své doby, v sedmnácti publikoval svůj první matematický článek, ve dvaceti byl na několik měsíců uvězněn za údajné usilování o králův život. Byl poněkud prudký a ukvapený jak v matematice, tak v politice.

Při vysvětlování řešení matematických problémů prováděl spoustu výpočtů zpaměti a příliš se neobtěžoval své myšlenkové pochody podrobněji objasnit, čímž nesmírně popouzel své učitele, kteří ho nestačili sledovat.

Díky této neochotě trochu podrobněji věc vysvětlit, neudělal ústní zkoušku na prestižní Ecole Polytechnique, po které velmi toužil. Zkoušel to ještě další rok, ale při ústní zkoušce opět nedokázal než být příliš stručný. Zkoušející mu nerozuměl a zoufalý Galois cítě, že zas neuspěje, ve vzteku mrštil po examinátorovi houbou -- a trefil… Ecole Polytechnique pro něj zůstala navždy uzavřena.

To ho však neodradilo, aby se dál nevěnoval své milované matematice. Fascinovalo ho hledání řešení algebraických rovnic. V 19. století byly již známy návody, jak řešit algebraické rovnice 2. 3. a 4. stupně a Galois toužil najít postup k řešení rovnic 5. stupně. Ale pletly se mu do toho politické události (ve Francii té doby bylo velmi živo) a nakonec přišel souboj s vyhlášeným střelcem. Galois věděl, že v souboji nemá naději, a strávil noc před soubojem sepisováním svých poznatků týkajících se řešení rovnic 5. stupně. V časové tísni a ze zvyku ale své myšlenky příliš nevysvětloval, a tak se stalo, že jeho poznámky málem upadly v zapomnění. Až v roce 1846 se Joseph Liouville prokousal Galoisovými zápisky a publikoval je ve svém časopise. Bylo jasné, že Galoisovi se podařilo podat vysvětlení, jak postupovat při řešení algebraických rovnic 5. stupně.

Poznámka: Tuto Galoisovu práci použil Andrew Wiles při dokazování Velké Fermatovy věty.

 

Zpět na hlavní stránku